Květen 2007

SKANDÁL !!!

28. května 2007 v 15:31 | rejwi |  Aktuální situace
Šok! Nedělní turnaj v malé kopané, který se konal v neděli v Šunfeldě, skončil aférou. Během turnaje došlo k silným slovním potyčkám mezi pořadateli a hráči Přibyslavi. Dokonce prý i padala sprostá slova! Celý incident vyvrcholil předčasným odjezdem týmu Přibyslavi z místa utkání....
Brzy přineseme více podrobností !
Sledujte náš blog !

Rozšířená recenze na Pána Prstenů

24. května 2007 v 12:41 | pavel |  Bodyho štěk
Je mnoho způsobů, k nimž se uchyluje nepřítel, aby ponížil naši zemi, rozvíjející se v duchu socialistického soutěžení. A tak anglický spisovatel J.R.R. Tolkien vydal před nějakou dobou knihu, v níž zastřeně útočí na naše zřízení prosazující práva pracujícího lidu. Titulní "Pán prstenů" Sauron je vládcem chudé země, v níž rozvinutý kolektiv má v rukou skutečnou vládu, vykonávanou doživotně zvolenými zástupci - Nazguly (v knize nazývanými - jaká ironie - upíry).

Skřeti - dělnická třída Mordoru budující těžký průmysl, jsou vylíčeni jako tvorové odporného vzhledu a zvyků (jak by zpovykaný synáček z buržujské rodiny - potomek národa anglických imperialistů, mohl vidět něco krásného a povznášejícího na těžké práci?) (...) Do kontrastu se skvělou organizací práce a pořádkem v Mordoru, zemi vylíčené jako "spálená pustina", z níž se valí popel a dým (že by náznak závisti?) je postaven obraz žírných, "mlékem a medem oplývajících" zemí západu, kde všechno zboží téměř "roste na stromech". Odkud se však bere ve skutečnosti, toho se lze těžko dopátrat - že by pomocí nadpřirozené bytosti, tzv. boha? Ha ha! (...)
Zatímco dnem i nocí pracující Mordor trpí nedostatkem základních potravin a vody, sousední země oplývají nadbytkem.

Jak nápadná podobnost s naší současností, kde nás rozbujelý kapitalizmus ohlupuje obrázky blahobytu, jehož zdroje zůstávají utajeny (čáry Gandalfa a elfů?), zatímco sedláci a dělníci našeho tábora pracují poctivě a usilovně, aniž by docházelo k jejich vykořisťování, a všechno získávají pouze prací vlastních rukou. (...)

Elfové, hobiti a takzvaní vznešení lidé symbolizují skupinu zahálčivé aristokracie a buržoazie, která se snaží vzepřít globální revoluci, zatímco skřeti a trollové, vylíčení jako tvorové temnoty, se skrývají pod zemí a v potu tváře si vydělávají na kousek suchého chleba (jim není určen lembas ani miruvor!) Pokrokový čaroděj Saruman, který jim poskytuje ochranu a obživu a bojuje za práva menšin, je prohlášen za zrádce a jeho sídlo je zničeno reakční bojůvkou, vždy připravenou k chuligánským výtržnostem. (...)
Když pak šíří socializmus v Kraji, je chycen a bez soudu potrestán hobity, podporovanými (a placenými) kapitalistickou mocností Gondorem. (...) "Síly dobra" v Tolkienově knize představují individualističtí zástupci reakčních kruhů, jejichž ruce se nikdy nedotkly pořádné práce. To diskredituje Froda, Aragorna, Boromira i šiřitele pověr a zpátečnické ideologie Gandalfa. A Tom Bombadil je zároveň představitelem květinové mládeže i tyranem, který ve své zemičce vládne neomezenou mocí - jakým právem? (...)
A ještě je tady Faramir, elegantní, inteligentní a okouzlující jako James Bond, sabotující všechny projevy internacionalizmu.

Galerie postav bez ideologické páteře, vrhajících se do boje "proti jinakosti". Ale socializmus se naštěstí nedá zničit hozením jakékoli své relikvie, i té nejposvátnější, do ohně. Drž se, Mordore, obklíčený nepřátelskými reakčními sousedy! (...)

Obrazy ze širé Rusi

20. května 2007 v 23:50 | rejwi |  Aktuální situace
EXKLUZIVNĚ- Naší redakci se podařilo získat serii aktuálních fotografií z cesty jednoho významného člena našeho Rodu do dalekého Ruska.
Fotografie zahrnují pamětihodnosti zejména hlavního města Moskvy a oblasti pohoří Ural.
Nechť sám čtenář se přesvědčí.

Turnaj v malé kopané v Žižkovým poli

20. května 2007 v 8:52 | pavel |  Aktuální situace
Ve dnech 19. a 20.5. uspořádal Macourovský svaz malé kopané na hřišti před kravínem v pořadí již třetí turnaj v malé kopané.
Na jeho sobotní část se přihlásily 4 týmy, a to Opus Dei Žďár nad Sázavou, Crazy Boys Přibyslav, Macourov a Česká Bělá.
Sraz byl o půl deváté, výkop prvního utkání (Česká Bělá - Žďár) lehce po deváté hodině. Mezitím se u cesty před kravínem nainstaloval soudek, chlazení, gril, stánek, nějaké lavičky, dorazili všichni účstníci a hráči a turnaj tak mohl být zahájen.
Po prvním zápase, ve kterém Opus Dei málem bodoval, a nakonec prohrál 9:0 přišel na řadu zápas, na který se všichni těšili a který byl považován za šlágr kola. Hrála totiž Přibyslav proti Macourovu. Zápas to měl být velice vyrovnaný, ale Přibyslav prostě nestíhala. Na brankáře TěPice se valil jeden útok za druhým, stopeři Rozum a Lukáš Procházka měli práce nad hlavu... Není proto divu, že se Macourov velice brzy ujal vedení a vedení již udržel až do konce.
V samotném závěru ještě sice Přibyslav snížila, ale to byla jen taková kosmetická úprava. Zápas vyhrál Macourov 3:1
MACOUROV: Horní řada zleva: Pavel Málek, nevím, brankář Luboš Görner, nevím, nevím, Ondra Čepl. Dolní řada zleva: Honza "Kraken" Jeřábek, Honza Čepl, nevím.
V dalším zápase hrála opět Přibyslav, tentokráte s Opus Dei. I přes veškerou snahu Žďáru zdržovat a bránit hned od začátku nadějný výsledek 0:0 prohrál, a Přibyslav si tak odvezla své první vítězství 7:0.
Do dalšího zápasu (Macourov - Česká Bělá) již nemohl nastoupit za Přibyslav obránce Honza ... (nevím příjmení) a to průběh celého zápasu notně poznamenalo. Bojovnost se hráčům Macourova nedá upřít, bohužel vzadu to místy hodně hořelo a po dvou chybách obránců bylo o zápase de facto rozhodnuto ještě do poločasu.
Po přestávce se hra Macourovu zlepšila, vytáhli hru dopředu, začali hrát na 2 obránce, ale opět dva góly dostali. Na závěr se přece jen povedlo, a jeden gól spadl i do sítě Bělé. Zápas tak skončil 4:1 v prospěch České Bělé.
Po krátké přestávce mezi zápasy, vyplněné dodáním tekutin a snězením klobásy, na hřiště vyběhly týmy Přibyslavi a České Bělé. Kdyby se to bralo čistě papírově, Přibyslav by měla prohrát a do finálové skupiny postoupit Česká Bělá a Macourov. Jenže zápas byl úplně jiný, nekonal se žádný drtivý nápor ČeskoBěláků, Přibyslav díky řízným obráncům hru České Bělé ničila již v zárodku a když obrana něco propustila, výborným zákrokem zničil brankář. V nějaké desáté minutě se dokonce Přibyslav ujala vedení, a rozhodčí dodnes lituje toho, že neodpískal faul, jenž gólu ze strany Přibyslavského Jirky Musila předcházel..
CRAZY BOYS PŘIBYSLAV: Horní řada zleva: Albín Sybera, Pepa Matulka, Lukáš Procházka, Radek Musil, Tomáš Lehrl, Jirka Musil, Martin Ležák. Dolní řada zleva: Lukáš Ležák, Petr Málek, Jiří Nikl, Martin Kasal.

Nicméně do konce zbýval ještě celý poločas a kousek, každý čekal a doufal že Bělá alespoň srovná, ale byla bezzubá... Zápas tak skončil výsledkem 1:0 a boje o postup tak notně zkomplikoval.
Před posledním zápasem (Macourov Žďár) bylo jasné, že chce-li Macourov postoupit, musí vyhrát alespoň o 7 gólů. Možné to bylo, kdyby Přibyslav neukázala svoji pravou tvář a nepřišla za hráči Opus Dei s nabídkou koupení piva každému hráči za výsledek nižší jak 7:0. Dokonce za uhrané body byla nabídnuta celá basa.
Žďár se proto snažil jak mohl, pro zakopnuté balony chodili pomalu, dokázali si najednou nahrát, vytvořit šanci a do přestávky prohrávali jen 1:0.
Po přestávce se Macourov snažil ještě víc, vytvářel si šance, jenže ke škodě všech končili pouze za bránou a to mnohdy hodně daleko. Nakonec góly padat začali, ale bylo již pozdě, Macourov vyhrál "pouze" 4:0 a na postup mezi elitu to již nestačilo...Postoupila Přibyslav...ale jak..
OPUS DEI ŽĎÁR NAD SÁZAVOU: Na snímku zleva: Dan Zach, brankář Honza Drdla, možná Martin Žváček

Po skončení všech zápasů sme ještě pokecali, občerstvili se jedním chlazeným a jedným ohřátým párkem a ve 2 hodiny odjeli domu. Až na ten výsledek to byl pěkný den...;-)

Stůl

18. května 2007 v 8:37 | pavel |  Neodmyslitelně k nám patří...
Když jsem si všiml, že vznikla rubrika "Neodmyslitelně k nám patří", ihned mě samozřejmě napadlo napsat pár řádků o Stolu, který svým způsobem píše dějiny, zdaleka nejen našeho rodu.
Stůl je obyčejný dřevěný, se čtyřma nohama, potažen bílým ubrusem a s kytkou uprostřed. Je situován v kuchyni, "na Wolkerovce", téměř na okraji Přibyslavi. Kolem stolu je k sezení připravena jedna měkká sedačka, dvě nové dřevěné lavice, tři "obyčejné" židle, jedna točící a ještě jedo sedátko je v rohu kuchyně, na místě, kde je má člověk až neuvěřitelný přehled.
Všechna místa zde však mají svoji nezastupitelnou úlohu. Tak třeba židle - nejedná se zdaleka o obyčejné židle, ale každá je jiná. Jedna je zapovězená, "Monarchova", ostatní jsou "čeledínský". Do čeledníku patří i obě dřevěné lavice. Jako lože pro VIP se jeví ona měkká sedačka, s polštářema a křížem nad hlavou. Není náhodou, že člověk, posadíc se sem, dostane ihned ohromnou sílu argumentovat a pak ve svých vystoupeních nezná bratra ni otce.
Za Stolem se v jeho bohaté historii (V kuchyni je od počátku, tedy někdy z konce 70. let) vystřídalo neskutečné množství lidí. Dokonce byly i snahy zmapovat, kdo všechno se za Stůl kdy posadil, ale takové srandy jsou prostě nerealizovatelné.
Sedělo zde mnoho politiků, namátkou uvedu například místopředseda Federálního shromáždění ČSFR či náměstky zemědělství a financí, mnoho duchovních - kněží například Páter Halík, Stařík 2x, Novák, Kubeš, Cimburek.... z biskupů uvedu například Josefa Kajnka či Karla Herbsta, a nespočet dalších, velmi významných person.
Za Stolem se domlouvají ty nejdůležitější věci, zde vznikaly nápady na výstavbu dřevníka, opravy chalupy, řešily se zde otázky hospodářství v Dobré (samo hospodářství vydá na další článek), zde se prostě psala historie...

Koho sme nepotkali na pouti...

13. května 2007 v 15:07 | rejwi |  Kluci a děvčata
Ž´dár nad Sazavou- Našim zvláštním reportérům se podařilo přistihnout známého aktéra Rozuma s jeho novou přítelkyní Ivetou, jak se spolu procházeli mezi pouťovými atrakcemi ve Ždáru nad Sazavou. Rozum komentoval naše setkání a fotografování slovy: "Kuci,ty voe....snad to tam nedáte..!" Dali jsme!
Pár byl doprovázen suitou svých známých a přátel z prostředí undergroundové punkové scény.
Za zmínku stojí že Rozum své milé vystřelil růži z papíru, někteří dokonce tvrdí že na první ránu...

Žďárská pouť

13. května 2007 v 13:35 | pavel |  Aktuální situace
O víkendu, 12. a 13. května se v nedalekém Žďáru nad Sázavou konala tradiční (někteří jazykové tvrdí že v republice druhá největší) pouť. No a i my jsme se rozhodli, že se pojedeme podívat.
První zajímavá situace vznikla hned při rozhodování, jak se do Žďáru dostat. Z aut, co byly na skladě se nám jako nejvýhodnější jevilo zapůjčit si šedivou "Monarchovu" škodovku. A taky že jo. Ve tři hodiny jsme jí nastartovali a v půl čtvrtý konečně vyjeli. První zastávka byla krátká, naložili jsme ještě Rejwiho a rozjeli se.
Nedojeli jsme však nijak moc daleko, další zastávku jsme totiž naplánovali na benzince. Načepovali jsme takřka plnou nádrž, zaplatili 150 Kč (ještě jsme jim padesátník nechali) a sedli do auta. Řidič (úplnou náhodou já) chtěl nastartovat, ale nic. Jen se v motoru něco jednou otočilo, to bylo vše. Museli jsme tedy auto opustit, vzít to "do teplejch" a roztáhnout jej. Poprvé se to nahodit nepodařilo, museli jsme tedy docouvat zpět k benzině a zkusit to znovu. Napodruhé už se motor rozezvučel a my si oddechli. Vyjeli jsme vstříc novým dobrodružstvím.

Další překvapení nás čekalo takřka hned, a to na rovince před Romovem. Auto, do té doby celkem slušně jedoucí, se začalo cukat, a z optimálních čtyř válců začali pracovat jenom tři. Nutno podotknout, že tato vada se objevila již při výjezdu z babiččiný garáže, nicméně pak se rozjel i čtvrtý neposlušný válec.
Poté se již cestou nic nestalo, snad jen že jsme málem přejeli jednu babku jedoucí na kole na rovince mezi Hamry a Žďárem. Klasik by stáhl okýnko a zakřičel by na ní něco s tím spaním v rakvi místo ježděním na kole na silnici, nicméně my jsme se nenechali vyrušit a dojeli jsme šťastně až k bytovce na Jamborové ulici.
Tam jsme se vyložili, auto jsme nenechali u garáže, jak je zvykem, ale nechali jsme ho (prozřetelně) v kopci, aby se nám pak lehčeji roztláčelo, zapomněli rozsvícená světla (!!!) a vešli do bytu, kde nás již vítala rodina Kubíkova.
Přijeli jsme však někde kolem čtvrt na pět, dali jsme si proto jen jedno pivko, nějaký ten zákusek a už o půl jsme vyrazili, abychom došli zavčasu na Zelenou Horu.

Došli jsme tam něco po páté, prohlídli si nově vykácené okolí kostela a vešli dovnitř. Mši jsme přečkali na ochozu, odkud jsme viděli mnoho známých tváří (např. Jan "Fixa" Křtitel, Vojta Šenkýř, farář nebo nějaký lidi v krojích). V celém kostele bylo narváno, lidé se tlačili i venku. Vevnitř byl kostel krásně vyzdoben nerez lešením, od země až ke stropu, venku pak vše jak má být.
Po mši jsme se před kostelem srazili s dalšími známými i neznámými lidmi, prohodili pár slov o všem možným a vyšli zpátky ke Kubíkům.
A vzali jsme to samozřejmě přes pouť. Ta byla sice velká, hodně lidí vůkol nás, ale nijak nás moc nenadchla, sehnali jsme jen vatu (a to ani ne od Večeřů) a šli zpět

U Kubíků jsme pobyli nějakou dobu, pojedli výborné maso, zajedli chlebíčkama a osladili to cukrovím (trubičky byli nejlepší).
A po jedenácté hodině jsme se rozloučili a že pojedeme. Jenže "Monarchovka 120" si řekla NE. A prostě jsme se nerozjeli. Dvakrát jsme to vycouvali do kopce, dvakrát jsme to rozjeli z kopce..ani náznak nějaké spolupráce. Museli jsme tedy zpátky ke dovnitř, strejdové dali baterku nabíjet a my kecali za stolem. Asi za hodinku jsme přišli k autu zpátky, nastartovali a.....chytlo to.
Cestou jsme ještě na benzince opravili pojistky, jelikož nám nesvítila zadní světla, kontrolky a nestírali stěrače, a v jednu jsme se dostali domu.
Byla to pěkná pouť.

Historie rodu 2. část. Válka 1866

8. května 2007 v 10:51 | pavel |  Trocha historie
pokračování..
...
Někdo říká, že to bylo tady v Chrudimi, ale pravděpodobně to bylo v Čáslavi a čekali tady na ten pluk z Itálie, až se vrátí. Ty co se tady cvičili, je měli posílit, poněvadž ti, co přišli z Itálie, byli utrmácení.
A to se ví, říká se, že po válce je každý generálem, ale fakt je ten, že se nemuseli dostat na druhou stranu Labe, že mohli zůstat na té levé straně. Oni totiž přešli Labe a dostali se k té Sadské, chtěli osvobodit Hradec. O to jim šlo. Ono to ale dopadlo obráceně.
Měli zůstat na té levé straně a odpočnout si, pač byli utrmácený. A navíc měli starý pušky, předovky, a než Rakušan vytřelil jednou, Prušák vystřelil třikrát. A navíc ti Prusové byli odpočatí. A tihleti mladí je sice posílili, ale nebyli zkušení, říkalo se že nikdy nebyli v ohni, to zanmená jako ve válce, tváří v tvář nepříteli, a nakonec to ani nijak nezachránili.
A tam někde mezi Sadskou a Hradcem nás Prusové nahnali do Labe, jak byli silnější, spousta se jich tam utopila, a děda, jak byl mladej, tak v rákosí vydržel ten největší nápor, pak k večeru přeplaval na druhý břeh a snad se vrátil. A ti Prusové, ty se dostali až sem. Jedna stará paní, které za 2. světové války bylo nějak 94 nebo 96 let, v době téhle války u Sadové jí mohlo být tak 10 roků, tak mi kdysi vykládala, jak jí maminka schovávala, a škvírou viděla na protější stráni, bylo to v létě, jak tam ty Prusové pásli koně.
Ta první jízda těch Prusů se dostala až za Nové Město, snad někde ke Křižanovu, kdežto zde byl jen ten týl. To znamená, že tady měli postavené nějaké ty polní pece, stany... Sám sem viděl cedulku, rozbitou, málo čitelnou, že tam bylo napsáno, vytesáno: "VÁLKA NĚMCŮ S NĚMCI" a dole pod tímhle nadpisem, to bylo k přečtení: "ZDE NA TOMTO MÍSTĚ VOJÁCI DOBYTEK ZABÍJELI A MY OBYVATELÉ OKOLNÍCH VESNIC JSME DO VELKÉ BÍDY UVEDENI BYLI" nebo tak nějak to tam bylo, takže to je jako důkaz, že se dostali a rekvírovali až sem. To znamená že prostě přišli do statku, vzali si dobytek, prase, nebo co tam bylo a žili tady. A ten chleba se tady taky pekl. Už za Žižky to bylo tak, že tyhle budovy, jako mlýny a kovárny neničili, protože je sami potřebovali. Takže tohle se nezapalovalo. Oni byli schopní udělat ve stráni pec během pár hodin, s nějakou tou maznicí. A pak si tam pekli chleba, nebo nějaké ty placky.
No a potom byl ten mír podepsán, nastal mír a ti vojáci pak místo toho, aby po sobě stříleli, tak se objímalo, pilo.. A tady po té válce už se snížila doba na vojně ze 14ti let asi na 3 nebo na 4 roky, poněvadž za Marie Terezie se nastupovalo asi na 12 nebo na 14 let.
Děda se potom dostal domů, a nezbývalo mu nic jiného, než jít sloužit. Sloužil v té České Bělé, možná i jinde, to nevím. A v té České Bělé si namluvil Františku Špalkovou.
A já můžu říct jenom tolik, že tatínek vždycky říkal, že dědeček byl frajer..

Historie rodu 1. část

4. května 2007 v 9:36 | pavel |  Trocha historie
Přepsal jsem a zveřejňuji první kapitolu z historie rodu.
Děda: Já vím jenom tolik, že rod Málků pochází z Horního Studence, a že už tam byl, co v Malči vyhořela fara. Horní Studenec patřil kulátoru, jak oni říkali dřív, farností do Malče a potažmo v Malči byl ten pán, pod kterého to jakoby spadalo. A od té doby, co tam vyhořela fara, se to jméno tam vyskytuje. Dneska tam je Málků víc, tak z kterých Málků to bylo, to je těžko říct.

Ale Marie Terezie nařídila, že na faře musí být aspoň jedna místnost klenutá, s menšíma oknama, aby to větralo a tam se mají uchovávat knihy, matriky. Takže až od té doby víme, že tam ten náš rod byl. Jak dlouho před tím tam ale Málci byli, to nevíme.
Můj děda se tam narodil na statku, jenže už ve čtyřech letech mu zemřel otec, a on to měl zdědit. Měl o mnoho let starší sestru. Statek ale potřeboval mít hospodáře, jak to bylo dřív, proto poručík dal svolení k tomu, aby se sestra vdala, a tím dostala statek. Dědečka, který se dobře učil, chtěla dát sestra na studie, a že peníze bude mít za ten podíl, který dědovi měl patřit.

Sestra se vdala, jenže bohužel si vzala panského kočího. A on si musel koupit koně lepší, jak měl v Malči ten zámecký pán, a nějak to handloval s koňma, až to celý statek zadlužil, a zadlužil to hodně, že pak jeho syn měl kapesní fendluňk. To znamenalo, že celník, nebo financ ho mohl kdykoli zastavit, prošacovat a všechny peníze mu mohli vzít. A dopadlo to tak, že když chtěl prodat třeba nějaký ten dobytek, pár volů nebo tak, tak večer před trhem je odvedl ke svému kamarádovi, ráno je ten kamarád odvedl na trh, voly prodali, ale peníze si zase vzal kamarád, protože kdyby si měl nechat ty peníze ten syn, tak by mu je financ všechny vzal. Tak takhle to dopadlo. A jakým způsobem to skončilo, jestli ten dědeček dostal nějaký peníze, to nevíme, ale asi to nedopadlo moc dobře, jelikož musel jít sloužit. Asi o ten statek přišli.
Děda vychodil školu, jenže jak neměl peníze na další studia, tak musel jít sloužit.
A šel k České Bělé, snad k nějakým Mackům, ale co to bylo za statek, jestli tam ještě jsou, nebo nejsou..asi se tam jenom říkalo U Macků. A tam sloužil a oženil se tam, vzal si nějakou Špalkovou. On byl šikovný a pracovitý, tak si koupili nějaký baráček, polnosti. Dokonce i doma tkalcoval, aby se uživili. Říkávalo se, že dělal garnitury. Pravděpodobně to byly nějaké přehozy na postele a na stůl. Tenkrát se ještě používal len, hodně se tkalo ze lnu. To byly ty kanafasy, šněrovačky, sukně, všechno se tkalo ze lnu. Ono to mělo výhodu, že když zmoklo a vysvitlo slunce, tak to brzo vyschlo. Na rozdíl od vlny. Po lnu pak přišla bavlna, ale to až později.
Každý větší statek měl svojí pazdernu. Ta musela stát 200 až 300 metrů od statku. V pazdernách se ten len nahříval, aby byl suchej, tam to pazdeří, když bylo suché, opadalo a zůstali vidlice, nebo jak se to jmenovalo, a zůstalo vlákno. A z těch vláken se na přeslicích předli nitky. Ten tkalcovský stav byl v každém menším stavení, u nás taky. Já sem to už nezastihl, ale vím že soused Kučera si dělal legraci, že můj otec tkal koberce, kde měl srnky, jeleny, nějakého pytláka, hajnýho a tak..
Teta: Já si ještě trošku pamatuju, musela jsem být maličká, trošku mám ještě obrys, že ten stav tam stál v té setnici.
Děda: Pokud se týká toho dědečka, tak když se schylovalo k té Pruské válce, tak prušáci to tady začali obsazovat, dostali se až do Hradce, k Labi a císař pán začal bát, aby se hranice neposunuly až takhle hluboko, to by znamenalo, že Hradec by byl v Německu, tak povolal Radeckého pluk. Sám maršál Radecký už neexistoval, ale říkali tomu Radeckého pluk.
Ten byl zrovna v Itálii, a přesun z Itálie sem trval několik týdnů, jak šli pěšky. Mezi tím císař neverboval tyhlety mladý kluky, osmnáct neosmnáct, míru měl, tak musel jít. Někdo měl výhodu, že byl třeba malej, a i když mu bylo 20, tak nemusel. Zatím je tedy cvičili. Někdo říká, že to bylo v Chrudimi, ale pravděpodobně to bylo v Čáslavi a čekali tady na ten pluk z Itálie...
Jestli bude zájem a čtení vás nebude nudit, pokusím se někdy v blízké budoucnosti zveřejnit pokračování, kterak se válčilo u Hradce Králové, jak děda dopadl, proč se Žižkovo pole nejdříve nejmenovalo ani Žižkovo pole, ani Schönfeld, ale jednoduše Schumwald, proč se Uhry jmenují Uhry atd... Za vše vděčíme dědovi a tetě Čeplové!


Čarodějnice

2. května 2007 v 9:32 | pavel |  Aktuální situace
V pondělí, 30. dubna se zase, jak je již obvyklé, konaly čarodějnice. A pochoptelně ani my jsme nezůstali sedět doma, ale vyšli jsme, že něco podnikneme. A taky že jo.
Část paličů čarodějnic (přibližně 15) se sešla na Základně, kde vpodvečer vzplál oheň, na němž se usmažila nějaká ta čarodějnice, zapěli se písně ála Kavaléro Kletečka, zavzpomínalo se na doby minulé, a dávno minulé, opekli se buřty, pohladil se Body a byla již dávno tma, když se oheň uhasil a šlo se domů.
Další část - převážně členové hudební skupiny Šatlava - si šla zazpívat do Vježnic, tamním hasičům pomoct se snězením prasete, a bylo již skoro světlo, když se to zabalilo a šlo se domu.
A poslední, neméně početnáí část, se sešla na břehu řeky Sázavy na místě, kterému se z nějakého důvodu říká U Omesovy chaty. Oficiálně se začínalo v 5, jenomže v tu dobu tam byl pouze Vítek Křesťan, s autem zapadlým v močále.

Nakonec se to však sešlo a kolem osmé se zapálil i oheň se symbolickou čarodějnicí odděnou do oblečení ACO. V tu chvíli tam bylo zhruba 28 lidí a nálada veselá. Začaly se opíkat buřty, hrát na Rozumovu kdytaru a zpívat. Zpívalo se hodně zvesela, samá lidovka, samej dobrej song. Pak však přišla na řadu poslední vypalovačka, a bylo po legraci. Co se stalo, nejspíš víte.
Pak už se jen povídalo, někdo odjel na skok podívat se na šatlavu (na fotky se můžete podívat ZDE), někdo odešel na skok do Přibyslavi a zpátky, nakonec se vzala donesená pálivá voda, naplivala se do ohně, no a pak se kolem druhé ranní skončilo, trošku poklidilo a šlo se domu.
PS2: A jak trávili čarodějnice ostatní??