Výprava sračkerů vstříc Táboru

18. srpna 2007 v 11:52 |  Aktuální situace
Neskutečné se stalo skutečností. Parta mladých lidí (Pavel, Radek, Rozum a Pepa "Dado" Halík) spatřila onoho psa a rozhodla se, že navštíví celostátní setkání mladých v Táboře. Tato formace však neměla na to, aby celý týden probendila v Táboře, a tak se rozhodla do Tábora dojít po vlastní ose, a to po stopách arcisračkera rejžy Trošky a jeho filmů "Slunce seno.."
Výprava započala o několik hodin dříve než CSM, odjezd byl v pondělí o půl deváté ráno. Po nedělním večeru a noci (více ZDE) i to bylo dost..
Lehce po poledni jsme ve Strakonicích naposledy přestoupili z vlaku do vlaku a malou lokálkou se pomalu dostávali vstříc našemu prvnímu cíli, Volyni. Cestou však začalo nechutně pršet a tak se není čemu divit, že naše první (velmi rychlé) kroky směřovali z nádraží do nejbližší restaurace...









Již první okamžiky ve Volyňské restauraci napověděli, že půjde o velice pohodový wandr... Na snímku vlevo smíchy brečící Dado a vítěz pondělního Sračkera Radek, jenž zrovna předvádí jeden ze svých kousků. Na snímku vpravo je vidět, za co všechno vytrvalý déšť může...
"Nezastavujem, máme zpoždění..." se ozývalo z lokálky jedoucí po těchto kolejí.. Samosebou jsme se i na tomto místě, kam jsme z Volyně došli, vyfotili. Cestou jsme mimo jiné minuly mlýn, kde straší velkej černej kostelník a mrtvej pes, nebo kdo...
"Vidělas to?? Pozdravili se a dokonce se na sebe i usmáli...však vona si to taky už třikrát nechala vzít, můra jedna pelešivá..." Snímek zámečku na Hoštické návsi. Kdo by neznal pravou jihočeskou svatbu...
"To je hnus, velebnosti.." Hoštická kaplička a hřbitov. Taktéž na návsi.
Po kratší přestávce na Hoštické návsi, po napsání pohledů a po trochu delší přestávce na Ranči Šimona Pláničky jsme se vypravili dál. Zde na snímku ztrhaní a znavení trempí... V lese v pozadí nalezli svoje první nocoviště...
Po krátkém hledání jsme našli vcelku slušné místo ke spaní, kolem deváté jsme se proto vybalili, rozbili ležení, zapálili oheň, opekli místní specialitu "Párky obyčejné", které jsme pak buď sežvýkali, nebo rovnou vyhodili a kolem půl půlnoci zalehli k spánku.. Nebýt srnek, sov a jiné zvěře, tak bysme se i slušně vyspali... Na snímku ranní balení..

















Jak jsem již zmínil, celý čundr jsme dali bez map. Na fotografii se právě ptáme domorodců v Jiníně, kudy že to bude nejlepší na Sudoměř.. Otázka ta vzbudila velký ohlas, posléze i hádku a rozepře, zvlášť když se do debaty zapojili i obě prodavačky místního konzumu a pan Uhlík, který sedí na snímku v zákrytu za mužem s berlí v potetované ruce.. Na snímku vpravo si povšimněme mapy, kterou nám nakreslila prodavačka, a která byla vlastně jediná, jakou jsme měli..
Nakonec jsme se, i díky mapě, do Čejetic dostali, koupili lístek přes Ražice do Písku, vyčkali na půlhodiny zpožděný vlak a v šest se v Písku skutečně objevili.. Tam jsme jen dokoupili zásoby, v rychlosti prohlídli centrum a vyrazili směr Kluky. Tempo bylo vražedné a tak jsme se již kolem osmé objevili na kopci nad vesnicí.. Zde jsme se, přesně podle plánu, setkali s příbuznou Pavla, Anetou Hrdinovou, zašli do místní hospůdky, a pak k Hrdinům na zahradu, kde již měla pani Hrdinová přichystané nějaké maso...
Zde jsme strávili velice příjemný večer, opekli maso a klobásky, pokecali a kolem druhé odešli spát. Na snímku Aneta a teta Hrdinova, v pozadí pan Hrdina se svojí závodní mašinou, kterou po krátkém přemáhání nastartoval a rozjel. Noc poté proběhla skoro klidně, skoro žádní psi nás nerušili... Sračkerem dne byl vyhlášen Pepa Halík, za jeho celodenní snahu korunovanou přirovnáním Temelínu k velkýmu voďarovi.
Ráno jsme se nasnídali, poděkovali, rozloučili a odebrali jsme se směr Záhoří, kde jsme nasedli na vlak, kde někdo dospával noc, někdo se holil..., a po poledni vystoupili v našem cílovém městě, Táboře..

SETKÁNÍ MLÁDEŽE V TÁBOŘE BUDEME VĚNOVAT SAMOSTATOU KAPITOLU PO JEHO SKONČENÍ - SLEDUJTE NÁŠ BLOG!!!

Na zpáteční cestu jsme se opět museli vydat dřív, dva dny před oficiálním ukončením... Každý měl nějaký důvod, někdo závažnější (Radek fotbal, Johny Jajtner křtiny), někdo uplně stupidní (Pavel a Rozum měli jet v sobotu pryč, to však v průběhu týdne padlo a nikdo jim to nedal vědět, takže fak dík...) a někomu to bylo uplně jedno (Dado)
Samotná cesta proběhla skoro bez problémů, snad jen, že jsme museli díky Českým Drahám nocovat v parčíku před nádražím v Horní Cerekvi (šlo asi o tři hodinky spánku a dvě hodinky kecání a srandy kolem)..
Domu jsme se vrátili, i po snídani v Pežotmarketu, kolem půl sedmé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tata tata | 18. srpna 2007 v 20:37 | Reagovat

dojemné

2 radek radek | 19. srpna 2007 v 11:43 | Reagovat

škoda že to naše sračkerství nejde vyjádřit slovy

3 Albin Albin | 19. srpna 2007 v 11:46 | Reagovat

Můžu potvrdit, že Horní Cerekev je vskutku zajímavé místo - strávil jsem tam sice jen jednu hodinu čekáním na zpožděný rychlík do Jihlavy, ale zato jsem si tam díky v koutě zastrčené zásuvce dobil telefon. Zjistil jsem přitom proč místním průvodčím trvá delší dobu dostavit se k pokladně - škvírou mezi záclonama bylo vidět jak v míru a poklidu grilují klobásky na té nádražní zahrádce.

4 pavel pavel | 20. srpna 2007 v 10:34 | Reagovat

Kdepak, ty železničáři se maj...:-D

5 Adéla Adéla | 20. srpna 2007 v 16:25 | Reagovat

Já s řikala, proč vždycky, když strýčka Radka v Přibyslavi na nádru potkám, vyzařuje z něj vnitřní pokoj, klid a spokojenost... voni se asi fakt nemaj špatně...:)

6 pavel pavel | 20. srpna 2007 v 21:21 | Reagovat

pana Musila sem ještě nikdy neviděl se nesmát...snad jen krom jedné nepříjemnosti s vraty...

7 Medvěd Medvěd | 20. srpna 2007 v 21:49 | Reagovat

z toho vyplívá, že je u ČSD stále ještě mnoho zaměstnanců ...

8 Adéla Adéla | 21. srpna 2007 v 21:01 | Reagovat

To musí, jinak by přece nemohli na nádražním dvorku pořádat ty přátelské grilovačky...:) I když náš strýček by samozřejmě všechnu práci hravě zastal sám!!!!

9 Medvěd Medvěd | 21. srpna 2007 v 21:55 | Reagovat

dokaď bude u moci ten blbinec spatlanej, tak se hneme akorát tak směrem k Bangladéži i s celejma ČD, i přesto že tam mají lidi, který umějí sami spravit dveře od garáže

10 Ondra Ondra | 21. srpna 2007 v 22:48 | Reagovat

Mě by zajímalo, koho chceš mít u moci, aniž by to byl blbinec spatlanej ;-)

11 Albin Albin | 22. srpna 2007 v 9:03 | Reagovat

Plně se připojuji k Ondrovu dotazu

12 Adéla Adéla | 22. srpna 2007 v 18:19 | Reagovat

Já taky

13 Medvěd Medvěd | 23. srpna 2007 v 8:12 | Reagovat

Cokoliv jiného, než tam je teď ... zelenáči s větrnými mlýny, neodborní ministři (i z KDU) spolu se svým premiérem a reformamy ve mě vzbuzují revoluční nálady. Ještě že teď nemám čas to sledovat.

14 Albin Albin | 23. srpna 2007 v 9:23 | Reagovat

Pak chápu, že bys to prohodil za rudý žakety. Ty mají aspoň nějakou revoluční historii.

15 Medvěd Medvěd | 23. srpna 2007 v 12:11 | Reagovat

..kde jsou ty časy kdy jsme si s klukama 17.listopadu zapalovali vzájemně lampiony.... a kdo měl v lampionu žárovku byl technicky napřed...byl jsem mezi nimi .. ale to říkám ne kvůli lampionům, ale že mi bylo 10 let  ;-)

16 Adéla Adéla | 23. srpna 2007 v 20:44 | Reagovat

seš normální pamětník Libore

17 Medvěd Medvěd | 23. srpna 2007 v 21:07 | Reagovat

nostalgie mě však neblbne hlavu jako MKČaM........avšak rád bych připoměl vlastenectví čechů před rokem 89, kdy měla každá rodina v okně vlaječky od 1. do 8. května, tenkrát samozřejmě jako velcí bratři Svazu Sovětských Socialistických Republik a jejich socialistickobudovatelskokomunistických myšlenek i vlaječky ruské... ruská se tenkrát nedala použít místo toaletního papíru, pač srp řezal, ale na zátop se hodila.

18 Rejwi Rejwi | 23. srpna 2007 v 21:22 | Reagovat

Adéla má projednou recht ! Méďo vždyt ty už si tady na tom blogu jeden z mála co zažili atmosféru realného socialismu na vlastní kůži a dokážeš o tom vyprávět. Jentak dál...už se těším na další  zajímavé příběhy z Igráčkovi éry :-)

19 Medvěd Medvěd | 24. srpna 2007 v 12:38 | Reagovat

ano igráčkova éra, ....zřejmě byl ve vedení informací na CSM také nějaký 70. ročník a tím si prosadil žlutého maskota jako igráčka :-)))), i když v tom nevidím vůbec podobnost postavy, která mě provázela jako hračka v dětství stejně jako legáček - jeho menší kolega z LEGA. Možná bych ho ještě našel, myslím nějakého řemeslníka ... myslím, že kdo si s jakým igráčkem nejraději hrál, tím také vystudoval :-))

20 Medvěd Medvěd | 24. srpna 2007 v 15:07 | Reagovat

ano éra igráčků byla velkolepá... Ve vedení informací na CSM asi bylo taky husákovo dítě, které si prosadilo jméno žlutého maskota jako igráčka. Trochu mi ale nejdou do kupy ty postavy...

Igráček spolu s menším bratrem legáčkem z LEGA mojí generaci provázeli při některých hrátkách, i když my tenkrát bez počítačů a jiné techniky jsme trávili mrtě, hafo, mega času hlavně venku,..až do tmy, a Matky nemohli ty pouliční party roztrhnout....

21 kos kos | 24. srpna 2007 v 21:09 | Reagovat

Také s láskou vzpomínám na starej, ale dobrej totáč. Ten pocit dělníka zamaštěného od voleje v potrhanejch modrákách, s krajícem chleba a remoskou čaje se nedá ani slovy vyjádřit. Ten pocit pracujícího dělníka, kterej spolu s rolníkem a prověřenou inteligencí tady vládnul v čele s KSČ. Ano, nevymlouvám se, byly jsme to my, my sodruzi, kteří jsme pro lepší zítřky, pro spravedlivý socialismus a mír ve světě dokázali obětovet veškerej náš čas a um. Co dokázali zlotřilí disidenti Havel, Klaus a ostatní! Nic jenom se napakovat a nás poctivý pracující  okrást a svým vládnutím ožebračit. Jednou vyjdeme znova do ulic, ale my sametoví nebudem.Revoluce stále žije.

22 Ondra Ondra | 26. srpna 2007 v 20:51 | Reagovat

O Igráčkovi mi ani nemluv, nebo si v tu chvíli odplivnu 2-3 litry!!!

23 ten, co miluje KSČM ten, co miluje KSČM | 27. srpna 2007 v 7:48 | Reagovat

I já s láskou vzpomínám na starej a dobrej totáč.

24 hajaj hajaj | 27. srpna 2007 v 11:11 | Reagovat

pokus vložit komentář

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama