Září 2007

Co na podzim?

25. září 2007 v 15:59 | Ondra |  Akce Málkáčů
Léto 2007 plné různorodých akcí je pryč a nadchází podzim, ve kterém bude zaručeně dostatek příležitostí na další super sračkeření. Prostřednictvím Blogu bych chtěl ostatní pozvat na následující(především hudební) akce:
Pro blogaře, kteří upřednostňují žánry typu: punk, ska, rock, tu mám lahůdku:
pátek 28. září- Ples rádia Brod; KD Termesivy u HB; Šatlava hraje od 18:00. Vstup: 100,- předprodej, 150,- na místě; další kapely: Houba, Volant, Punk Floid, Plevel, Selfcontrol, Free On, aj...
Pro tzv. "Kotlisty", či "Bogisty" je jako dělaná akce v havlíčkobrodském Effectu:
sobota 6.října- soutěž Rocková Vysočina; Jedinečná možnost jak zadarmo(dobr.vstup) zapařit a tím i podpořit domácí Šatlavu. Dostalo se mi, že se tato akce kryje s nějakou jinou(více třeba na MB) ale myslím, že to lze zkombinovat.
Poslední akce je pro milovníky klidnější hudby, šálku svařáku, či potahu metrového voďara. Ano, již proslulé přibyslavské Nocturno. Vypuknout by mělo v pátek 19.října ve známé farní stodole.
Doufám, že se na nějaké podzimní akci opět všichni sejdem a s pozdravem DOBRÉ HUDBĚ ZDAR užívejte pouštění draků :-P

Tatarský biftek aneb sešlost "V maštali"

23. září 2007 v 21:28 Aktuální situace
Když jsme se jednu noc v Rumunských horách bavili o tom, že v Přibyslavi je možnost sehnat pravý (navíc velmi chutný) tatarský biftek od jistého Lukáše Sejkory, netušili jsme, že ani ne za dva týdny proběhne akce, takzvané spolčo tataráku... A tak v sobotu (22.září), poslední to celý letní den, si necelých dvacet lidí našlo v podvečerních hodinách cestu do skautské klubovny "Maštale".
V místní farní kuchyni (velký dík patří panu faráři Zdeňkovi za vstřícnost!!) se na dvou pánvičkách smažili topinky, v maštali tekl Bernard proudem a tataráku ubývalo a ubývalo až kolem devátý bylo po všem. To však ani zdaleka neznamenalo, že jsme kolem deváté zmizeli. Ba právě naopak. Do maštale si postupně našla cestu celá punková skupina Šatlava i s bedňákem Zrtem, několikrát nás navštívil "domácí pán" pan farář, a když byla zábava v největším proudu, k tanci a poslechu zahrála skupina Pežota a Albína...Jen sem již zapomněl, jaký si dali název...ale poslechnout si je můžete i vy, a to na stránkách sousedního, musilovic blogu. Teda až poté, co technika umožní nové video vložit.
Celé toto příjemné společenství bylo ukončeno přesně o půlnoci a my (teda asi většina) se rozešla pokojně do svých domovů..
Na závěr několik málo fotek...
Málem bych zapomněl: V sobotu se též uskutečnilo v Humpolci, v městě Hliníka a Bernarda, vikariátní setkání mládeže, jehož se zúčastnila i velmi početná skupinka Přibyslavské mládeže a dokonce i několik person Rodu.Zde na obrázku siesta po netradičě výborném obědě. Stojící muž uprostřed je prej nějakým šéfem mládeže na havlíčkobrodsku a humpolecku.
Medvěd (ten vpravo) pózuje U Koně. Vynikající hospůdka, kde k pivu dávají neomezený počet topinek zdarma..
Vyhlášený Přibyslavský řezník Lukáš Sejkora.. Jeho tatarský biftek je vyhlášen v celém kraji. I my jsme to "na vlastní kůži" poznali..
Zábava je v plném proudu, právě dorazila Šatlava...
Zde hudební skupina Duté hlavy, nebo jak se to hoši jmenují, při zpívání své stěžejní hitovky "Jedu vlakem z Prahy"
Výsledková tabule.. možná z ní někdo něco vyčte...
Vůdce Přibyslavskýh skautů po sobě vzorně uklidil klubovnu a pomohl odnést soudek...
...aby se mu za to kdosi odměnil totálním uklizením kola..

Léto končí, tak jaký bylo???

17. září 2007 v 16:33 Aktuální situace
"Něco krásného se končí, něco překrásného..." tak nějak to píšící guano Seifert napsal...Léto skončilo, začíná podzim a s ním přicházíme i s takovou menší anketou o největší SračkerAkci Léta 2007. a že jich bylo požehnaně. Inu, posuďte sami:
Pakliže vás napadne nějaká další akce, která se do ankety nevešla, vpište ji do příspěvků, hned jak to bude možné, bude vložena.

Evropští sračkeři přitáhli.

14. září 2007 v 13:33 Aktuální situace
Ták. A je po všem. Včera (14.) se výprava rumunů vrátila. A vrátili se, oproti předpokladům, všichni. Zdraví, neokradení, nezbití...
Vzhledem k tomu, že dohromady máme strašně moc obrazového materiálu, a i trochu těch videí (videa i nespočet dalších fotek můžete dřívě či později shlédnout u sousedů) přiblížím vám naše putování spíš pomocí fotek, než abych tady něco lhal...
Na fotce je asi nejzajímavější to, že ji fotila jistá Gina, holčina, která nám zajistila taxíky na dva dny, zajistila celkem bezpečný nocleh za městem a celkově pomohla v našem začínajícím putování po Rumunsku.. Jinak ony dvě "cizí" turistky jsou češky, který den před tím zabloudili a svezli se s námi z Devy do Petrosani a přespali za městem s námi.
Po rozloučení se s Ginou i běma češkami jsme se dopravili lanovkou pod hřebeny Paringu a po krátkém občerstvení se jsme se vydali vzhůru.
Tato fotka je vyfocena takřka na hřebeni, kam jsme se bez žádných velkých problémů dostali celkem rychle. Bohužel, jak jsme později zjistili, dál než sem jsme se po hřebeni nedostali. Nyní bylo již podní odpoledne, sešli jsme proto ze hřebenu dolu, s tím, že se utáboříme.
Večer se zdál být klidný. Pavel s Albínem došli do údolí do potoka pro čistou neperlivou vodu, zapálili jsme oheň, navařili polívek a kolem desáté šli v klidu spát. Kolem jedenácté však začalo v klidu pršet, kolem půl dvanácté přišli kroupy a ještě před půlnocí mě s albínem spadl stan na hlavu. Když jsme, v poryvech větru a krup vyšli ven, zjistili jsme, že stan je zachumelený a okolní kopce rovněž. Po připevnění a zajištění stanů jsme vlezli do již značně mokrých spacáků a snažili se usnout. Bohužel, další úder bouře a větru to nedovolil a stan se podlomil znovu. a pak znovu a znovu. Věci byly víceméně všechny promočené a všichn se jen modlili, aby už bylo ráno. To nakonec naštěstí přišlo. Sbalili jsme se, něco jsme nechali přírodě (viz. Pežotův ešus) a co nejrychleji se snažili v dešti dostat zpět, k horní stanici lanovky.
Po cestě jsme se moc nezastavovali, toto je spíš vyjímka, kdy jsme chtěli ono sračkerství zdokumentovat. Na cabanu, tak se rumunsky říká turistickým chatám, kde člověk muže složit hlavu, jsme se dostali něco kolem desáté hodiny dopolední..
Zde jsme se dokonale ohřáli, usušili věci, stany, spacáky, osprchovali se, uvařili guláš a nakonec se i vyspali... V pozadí můžeme spatřit majitele Cabany, jež nám pustil HBO, zatopil v kamnech, donesl pivo a pohledy a celkově se o nás staral...
Ráno jsme se sbalili, zapomněli tam všechno možný a vyšli jsme. Lanovkou jsme sjelid dolu, taxikem se dostali do města a odtud autobusy až do Orsovi. Již jsme byli definitivně rozhodnutí jít za krajany do českých vesnic. První na řadě byla nevelká víska Eibentál...
V Orsovi jsme, i za pomoci jedné postarší (asi 90leté) češky stopli jednoho pána, který nás levně a rychle dopravil skoro až do Eibentálu. Po cestě jsme dvakrát zastavili, zde abychom si vyfotili nějakou skálu s xichtem (jak se v českých vesnicích říká) a chvíli před tím, abychom do motoru doplnili vodu...
Do Eibentálu jsme dorazili již po tmě, v místní hospodě se seznámili s jedním mužem, který nás ochotně ubytoval na své zahradě.. Ráno jsme vyšli do obchodu, koupili nutné věci a cestou zpátky se ještě stavili k Jankovi, abychom koupili i dobré domácí pití (víno a slivovičku)
Nahoře vlevo nad Pavlem je Pavel, ten který nás ubytoval a po dva dny se o nás staral. Vprostřed vedle Albína stojí Janek, s "nejchutnějším vínem a pálenkou široko daleko v kraji" - to říkal Pavel, ten co stojí...
K obědu jsme udělali čevabčiči - prý tipické jídlo pro onen kraj, prošli okolí a šli i na ryby, které jsme pochopitelně (možná i naštěstí) nechytli.
Foto z procházky po blízkém okolí Eibentálu. Nad Albínovou hlavou, mezi stromy můžete zahlédnout malé modré bodíky. To jsou naše stany.. na večer jsme se najedli masa, jež nám pan domácí orestoval a šli pokecat o životě ve vesnicích do hospůdky...
Ráno jsme vstali, sbalili se a rozloučili a vyšli na další českou vesnici, Bígr...
Po cestě jsme hodně odpočívali, možná proto jsme trasu, kterou průměrná česká babička ujde za 4 hodiny průměrné chůze, jsme ušli asi za 7 hodin...
Většina cesty vedla divokým bukovým (pra)lesem...
Do Bígru jsme se dostali navečer..Na návsi nás hnedle odchytla jedna paní a že prej se máme ubytovat k ní. Tak proč ne...
V tomto pokoji jsme pak přespali. Děvky, jak se tak pěkně postaročesku říká, stojící vzadu na rozkládacím gauči jsme dali vedle a dohromady jsme se do útulného pokoje vešli... Po ubytování se, převlečení se a celkové prohlídce stavení a dvorku jsme se s paní pro ten den rozloučili a šli se podívat po místních památkách. Kolem kostela jsme došli do hospůdky...
Zde jsme se koukli na fotbal, shlédli rumunské a pak i čeké zprávy, počasí...
...zatancovali balkánské tance až se z nich někomu zatočilo a kolem čtvrté se odebrali spát. A prý jsme paní domácí ani neprobudili...
Ráno jsme vstávali časně z rána, jelikož v jedenáct byla mše. Byla totiž neděle...
Po mši jsme se u paní najedli (domácí sýr, klobásy, chleba i nějaká ta člamáda) zaplatili (docela sme čučeli, kolik to stojí) a vyšli jsme. Paní jsme sice řekli, že pokračujeme dál, do Rovenska - další česká vesnice, ale opět jsme pouze obešli kostel a skončili v již všem známé hospůdce. Zde jsme zjistili, že nejbližší signál je kousek na kopci, tak jsme v hospodě nechali batohy a vyrazili jsme...
... na kopec (mezi mladými z Bígru se říká "Na signál") jsme došli za chvilku. Napsali jsme smsky, prozvonili jsme, že jsme ok a šli dál..
Albín s Pavlem ve snaze vyfoti vesnici z totálního nadhledu vyběhli ještě jeden kopec, nicméně déšť a mlha všechno zkazili. Pežot s Milošem mezitím došli na základnu, cestou vysvětlili paní, že jsme jako ještě neodešli do Rovenska, ale že brzy vyjdem a kdesicosi... V hospůdce nás čekalo milé překvapení - můžeme přespat v baráku jedné z holek, že tam je teplá voda, něco že připraví k večeři, tak ať pak večer přijdem. Venku bylo hnusně + vidina teplé vody + spaní v postelích a zadarmo způsobili, že jsme se rozhodli vcelku rychle.
Večer jsme přišli do domu, snědli jsme připravené bramboráky a palačinky a kecali a kecali...
Do stavení nakonec dorazila veškerá Bígerská mládež (asi 7 holek).. Po dlouhém prokecaném večeru jsme se kolem třetí rozloučili, holky odešli a my šli spát... Nespali jsme ale dlouho, již v šest jsme vstávali, abysme v 7 stihli auto směr Moldava Noua. Tam jsme dojeli se strýčkem Ujkem kolem 9ti hodin, zašli na pizzu, na internet a v 11 nás vyložil asi 3 km od poslední české vesnice, kterou jsme poctili svoji návštěvou, Svaté Heleny.
Cestou jsme se ještě pokochali nádhernými výhledy (zde Dunajská soutěska se Srbskou pevností). Zajímavostí je, že nedaleko od pevnosti je podle legendy místo, kde svatý Jiří zabil draka. Mimochodem, svatý Jiří je v Rumunsku hodně oblíben...
...před Svatou Helenou byl křížek, tak jsme se tam pomodlili...Přes to duchovno tam byl Pežot, takže to šlo jak po másle...
ve Svaté Heleně jsme navštívili místní hospůdku, pokecali s vrchním, složili batohy a jen tak nalehko vyrazili do okolí vesnice..
Vůkol celkem pěkná příroda, hory, krávy, povozy... Na fotce stojící pežot v ruce třímá Ursusy, asi nejlepší rumunské plechovkové pivo, co jsme sehnali. Nesli jsme ho proto, abychom jím mohli obdarovat případné pocestné...:)
a skutečně, jedno jsme udali...Honák krav byl více než vděčen...
Navečír jsme se vrátili do vsi pro batohy a ještě za světla postavili stany. Již za tmy jsme došli pro dříví, udělali oheň a uvařili poslední konzervy a polívky, co jsme s sebou táhli... V noci trochu sprchlo, ale oproti dešti na Paringu to byla jen taková sranda...
Ráno jsme se sbalili, rozloučili s lidmi a odešli zpět, směr Moldava Noua.
Cestou jsme potkali povoz, směřující do další české vesnice Gárník. Pan řidič (rumun) byl více než šťasten, když jsme mu dali několik cigaret, zapalovač a dítěti čokoládu. V Moldavě jsme si došli na internet a ve dvě hodiny nasedli do autobusu, směr Temešvár...
Tam jsme se skutečně v podvečerních hodinách dostali. V rychlosti jsme prošli náměstí a centrum, nakoupili suvenýry a jiné drobnosti, a den zakončili v jedné pizzerii, kde jsme utratili naše poslední lei..
Před půlnocí nám pak jel vlak do Aradu, odtud ve 2 do Budapešti, kterou jsme za několik málo hodin prošli, v poledne jsme vyjeli do Bratislavi, zde za 200SK koupili v nádražní restauraci utopence a pití ve 4 nasedli do EC Jaroslav Hašek, kterým jsme se dostali do Čech, do Brna.
Zde jsme stihli fotbal Česko - Irsko, pokecali v jedné z hospůdek, ve 2 jsme pak vyšli ven, v parku Na Lužankách jsme postavili stany a druhý den v poledne již byli doma...
Celkově se to snad všem líbilo (respektive nikdo nelitoval toho že jel).
Sračkerem Rumunska byl jednoznačně vyhlášen Pežot

Srackeri tahnou Rumunskem

10. září 2007 v 10:07 Aktuální situace
Zdarec vsem doma, v Cechach.. Konecne sme se dostali, po nekolika stech kilometrech, do civilizace a vlezli na net. Predem se omlouvam, ze pisu bez hacku a carek, ale proste to nejde...
Prijeli jsme v pondeli opoledne do Petrosani, zde se sesli jeste s jinyma cechama a vysli za mesto spat. V noci nas prepadli vlci a psi, nebo co to bylo... Druhej den sme vyleyli nahoru na Paring a za dobreho pocasi se utaborili ve vysce asi 2100 mnm. V noci vsak prisla snehova bourka, vitr, ursus {medved], dest a kroupy a nam nezbylo, nez noc probdit a rano se vydat zpet. Cestou sme si koupili na den a noc chatu a tam se i ususili..
Dalsi den sme zase slezli dolu a autobusy, vlaky a stopem se dostali do ceske vesnice Eibental. Tam sme prespali u drogovyho dealera, co ho stiha cely rakousko ya prevoy deseti kil bilyho prasku.
Dalsi den bylo nadherne, a nam se v Eibentalu tak zalibilo, ze sme tam zustali. Dosli si na ryby /to chtel nejvic Pezot, kratkou prochazku a vecer zase spanek...
Pak sme se vzbudili a sli do Bigru. Asi 20 km. Tam sme se ubytovali u jedny pani, dala nam veceri, pak i snidani a bylo to fajn.
Dalsi den sme chteli do rovenska, ale bylo hnusne, tak sme se na to vyprdli a zustali.
No a neska sme v Moldava Noa, ted pudem do Svaty heleny / posledni ceska vesnice v Banatu, pak asi sjedem do Belehradu, Temesvaru, Budapesti a Brna a do patku budem chtet byt doma. Tak se mejte, musim koncit. Zdravi vsichni srackeri|||