Listopad 2007

MEGA ANKETA ROKU 2007

27. listopadu 2007 v 20:43
Tak sem se tak učil, a najednou z televize slyším ten tak božský hlas. Uplně mě to zvedlo a já se šel podívat. A tam, podržte se, nejznámější ptáčník a sběratel slavíků Goťák. A že prej je tady konec roku a takže Kája dostane dalšího ptáka. No a mě nenapadlo nic blbějšího, jak udělat podobnou anketu tady. Ne teda o zpěvákovi, pač to by se zase fanda, medvěd a punk ostelník poprali, ani o písničce tipické pro letošní rok, jelikož by dozajista vyhrála odrhovačka a píseň tak akorát k ohňům, Kde domov můj, ale trošku jinak.
Končí rok, a je proto na čase trochu zavzpomínat. A úkolem této ankety je zjistit, co považují čtenáři tohoto blogu za takový symbol tohoto roku... Do nabídky sem dal zatím 7 věcí, ale snad se výčet ještě rozroste. Napadne-li vás snad něco jiného, neváhejte a napište...
A zde je nominace!!
1)
Jako první nominovanou věcí je blog. Masové šílenství, takzvané blogování, se v našich končinách objevilo díky tomuto blogu na počátku dubna 2007. K dnešnímu dni se rozrostlo do obřích rozměrů. Nejenže záhy po tomto blogu vznikl i sousední musilovic blog, ale pro potřeby farníků byl založen i farní blog, poté přejmenovaný na Blog přibyslavských farníků, nakonec (zatím) na Blog u sv. Jana Křtitele, dnes blog farní radou (představitelem farní rady) distancován od farnosti. No a konečně v koncepci nových drahých farních stránek je taky několik blogů určitě zahrnuto.

2)
Druhým nominovaným je jeden z velice oblíbených sportů - volejbal. V letošním roce zaznamenal nebývale vysoký nárůst oblíbenosti mezi přibyslavskou mládeží. Nejenže v počtu aktivních hráček a hráčů hravě porazil další nominovaný sport - fotbal, ale hráčky tohoto sportu sklidily i výrazné úspěchy. Nejen že na domácím hřišti na hlavu porazili výběr Vježnic a Polný, ale dokázali se kvalifikovat i na velice prestižní turnaj do Skutče a tam obsadit první respektive čtvrtou příčku.
Zároveň je více než jisté, že tradice nedělních volejbalů bude v dalších letech pokračovat
3)
Třetí nominovaný - fotbal - by samozřejmě nemohl chybět. Poříčská liga, jež dle kroniky schovávané na přísně střeženém místě v pokoji pežotově, letos oslavila krásné desáté narozeniny, přežila další sezonu. Díky počasí se zimní přestávka na úvod roku zkrátila na pár nejnutnějších nedělí (tzv. šestinedělní pauza) a hrálo se jako o život přes celé jaro, léto, až k podzimu. Dle přibližných odhadů se za celou letošní sezonu na hřišti vystřídalo přibližně třicet hráčů, mezi nimiž nechyběli zkušení matadoři jako Káďa, Miloš, Pežot, Faron, Michal či jednou i poříčská legenda Pazi. Bohužel žádný z týmů letos neangažoval nadmíru zkušeného a řízného obránce Lelka. Doufejme, že Poříčská liga se v konkurenci všemožných stupidních politických pořadů či od letošního roku nově volejbalu neztratí a udrží si svoji nezastupitelnost.
4)
Čtvrtou nominovanou věcí je taška New Yorker. Na první pohled zcela obyčejná, igelitová, v jednom místě strategicky proděravěná taška. Tato taška by však mohla napsat knihu. A ta by se klidně mohla jmenovat Mein Kampf. Do našeho prostředí se dostala až z dalekého Písku, kde parta sračkerů jednu noc nocovala. V nesení tzv. Vlasty nahradila již starou a velmi použitou tašku Billa. Z Písku se dostala přes Tábor a Horní Cerekev až domu. Dnes nemůže chybět na žádné byť jen trochu větší akci - namátkou např. Vikariátní setkání v Humpolci, Nocturno, několik letních tripů či utajovaná podvečerní sešlostu u křížku. Spatříte-li jí někde ve své blízkosti, je to vcelku spolehlivý indikátor toho, že půjde o velice pohodový večer.
5)
Dlouho jsem nevěděl, jak by se dal zobrazit co nejlépe pojem "sračker". Nevím proč, ale nejvíc mi k tomu pojmu seděla právě tato fotografie.
Pojem, jež v originále označuje prvorepublikového nájemního hradního pisálka Karla Čapka se vžil a dostal se do každodenního života všech zainteresovaných. Každý se chtěl stát, alespoň na jeden jediný den, tím obdivovaným sračkerem. Dle všeobecného mínění se jím pro letošní rok stal Dado Prso. I když takový Křeček (na fotce) se mu svým vystoupením na faře v Horní Rovni minimálně vyrovnal...

6)

Tohle tady prostě nemohlo chybět. Každý, kdo oslavil nějaké svoje malé jubileum, ho oslavil ve velkém. Sezona narozenin začala záhy v lednu, kdy své pětadvacetiny oslavil Miloš. Další na sebe nenechali dlouho čekat. Jarní (nevim už jakej že to byl měsíc) narozeniny Medvěda, červnové narozeniny Alči, Lídy, Míši, Marušky B., a Křečka, srpnové narozeniny Rádi, Jany, Zuzky a Anety, říjnové narozeniny Pežota a Albína či listopadové narozeniny Paziho prostě v nominaci nemohli chybět.

7)
Sedmým nominovaným je tatarák. Ani on prostě nemohl chybět. Je pravdou, že tataráková párty se se uskutečnila zatím pouze jednou, ale je nad slunce jasnější, že to nebylo naposled a že je zaděláno na, jak by Otec Zdeněk řekl, krásnou tradici farní mládeže.
Směs syrového hovězího masa, cibule, vajíček a tajné směsi koření, pečlivě zadělané řezníkem par exelance Lukášem Sejkorou, vyplnila naše žaludky jeden sobotní zářijový večer.

8)
Ani nominované číslo 8 nemohlo chybět. Jedná se o takzvané PoGo. V Přibyslavi a jejím okolí se patrně objevilo spolu se zábavou ve Stříbrných horách na začátku července. Od té doby provázelo každou akci pořádanou punk-folk-rockovou formací Šatlavou. K správnému pogu (nezřízený tanec při kterém tanečník naráží do okolních tancujících) patří správná řízná hudba, správná parta tanečníků a správné pivko. Pogo je však zatím v plenkách, o čemž svědčí třeba i to, že se ho, narozdíl od všech ostatních výše nominovaných věcí, účastní pouze jedinci mužského pohlaví. Více se o pogu dočtete na stránkách šatlavy, málkovic i musilovic blogech, na stránkách tří sester, ministerstva vnitra a přibyslavských oficiálních stránkách.


Tento necelý výběr bude určitě průběžně doplňován, a to především díky vám, vážení návštěvníci. Víte-li o něčem jiném, dosud nenominovaném, neváhejte a pomocí příspěvku v diskusi o tomto článku nás o vašem nápadu informujte.
Anketa trvá odedneška až do konce roku. Hlasovat můžete kolikrát chcete - kolikrát vám to systém dovolí. Vítěz bude odměněn vpravdě velkolepě - slavnostní vyhlášení proběhne těsně před půlnocí 31.12. na přísně utajovaném místě v srdci Orlických hor.

Pomoc katolické církvi

18. listopadu 2007 v 1:57 Aktuální situace
Už nevím v který bláznivý hlavě se ten bláznivej nápad mohl objevit, ale prostě z ničeho nic byl tady.. A to myšlenka vyjet si za Jakubem Polívkou, bývalým přibyslavským kaplanem a užít si tak v poklidu jednu zimní sobotu a při té příležitosti mu s něčím malinko pomoct.
Už dopředu bylo jasný, že ta akce nebude mít vobdob, a že něco podobnýho se zažívá jen při tý nejsprávnější konstelaci hvězd asi tak jednou za rumunskej rok. A tak není divu, že téhle úchvatné myšlenky se chytlo několik odvážlivců - přiznejme si narovinu že sračkerů.
Na přípravu a rozhodnutí se byl všehovšudy tejden. Ale jak to tak chodí, stoprocentní záruky se dávají až v pátek večer, na jednom z několika přeutajených míst spolča. A nejinak tomu bylo i teď. Ještě v pátečních hlubokých nočních hodinách, kdy kvasničky ještě vesele kvasili, mistryně Evropy ještě vesele tančili a první odpadlíci už vesele spali, nebylo vubec jisté, kdo ráno vstane a pojede. Koneckonců, to nebylo vubec jasný ani ráno.
Bylo za pět sedum, pět minut do plánovaného odjezdu. Horečné přípravy vrcholily. Najednou telefon. Volá Káďa. "Je to zlý" říkám si. "To káďa se asi blbě vyspal a nepojede". Proto mě mile překvapilo že se ozvalo jen "nazdar, hele počkejte na mě, přijdu asi o dvě minuty dýl, už běžím". Uklidnil sem ho, ať se nestresuje, že sem taky teprv vstal. V sedum deset sem na městě já, dva těpicové, opozdivší se káďa a dva kluci křesťanovi, řidiči. Zbytek nikde. Určitě dovalí, asi hledaj rukavice, bláhově si myslím. Odcházím ještě zakoupit k smluvenému řezníkovi smluvený klobásy. Dárek pro Jakuba, pač mu Křesťanovi klobásy vždycky chutnaly. Po čtvrt sem zpátky na městě. Nikdo další nedorazil. Nemít mobil, tak ani nevím, že Rozum je na cestě, albín dle záznamníku ještě spí a radka jsem zrovna probudil. Za halasného nadávání jednoho z řidičů přichází Rozum. Jedno voko už má vzhůru. Sedáme do aut a jedeme Albíkovi a Ráďovi naproti. Znovu volám. Albín pořád spí. Jsme na první zastávce, na silnici mezi domy Musilů a Syberů. Radek v pyžamu otevírá okno a ptá se co chceme. Slibuje, že za pět minut je venku. Asi po patnácti minutách čekání zvoní telefon. Albín. Prej co se děje, že voláme. Když sem mu připomněl, že v sedum odjíždíme, neváhal ani minutu a slíbil do dvou minut přijít. Za dalších deset minut se venku objevuje Ráďa. Jdeme zkouknout (opět za hlasitého nadávání jednoho z řidičů) syberům led. Konečně, lehce před osmou hodinou, jsme kompetní. Nasedáme do aut. Starší s Vítkem, mladší s Křečkem. A valíme.
Na snímku uvítací delegace. Jakub (zády k nám), Vašek, Vojta, Drahomíra, Ludmila, Dagmar a Přibyslava. Mlada a Jitka na záběru nejsou.
Před devátou vysedáme v Horní rovni na faře. Vítá nás Jakub. Nevíme proč, ale ukazuje na hodinky. Asi se mu zastavili. Po velice krátkém vřelém přivítání je Albín odvelen za panem Wimrem a pomáhá mu vyházet průjezd ve stodole. Pak jdeme pracovat i my.
Dělba práce funguje jak má. Jan Žižka Pepa Wimr velí koňovi a lidem okolo, ostatní pálí větve a Křeček dělá všechno. A Jakub vaří oběd. A Vašek, Vojta a Mlada to mají jasný. Křeček se jim podívá na zoubek.
Do oběda jde práce od ruky. Po obědě a "Vy lemry líný, vy ste ještě tady??" pracovní morálka velmi rychle uvadá, a když už i pan Wimr odjíždí, je jasný, že nám každou chvíli padla. Jen Jakub se snaží čas natahovat a s pomocí neunávného Vítka a jeho pily (alias "Přeřízni všechno") se mu i daří nacházet stále novou a novou práci.
Naštěstí pak začne cosi padat (několikrát prý i ho*no s háčkem), přijde tma, Vojta s Vaškem jsou už v igelitce, Mlada v mrazáku, a po krátkém a opět vřelém rozloučení se spokojeně odjíždíme. A zvěřinový hody můžou vypuknout...
A jak na závěr krásně poznamenal jeden zúčastněný: "Tak sme aspoň trochu pomohli tý katolický církvi"
Ačkoli na první pohled fotka o ničem. I kvalita nic moc. Nicméně jde o stěžejní okamžik celého dne. Křeček si právě vybral násadu.
To když přišla na řadu Mlada. Každá z farních ovcí zde má své jméno, přebrané od významných církevních osobností 10. století. Vůdcem stáda není tedy nikdo jiný, než Vašek, dále zde najdeme Vojtu, Drahomíru, Ludmilu, Mladu, Přibyslavu. Z 12. století pak použité jméno Dagmar a z 20. století jméno Jitka...
Řídit koně si zkusil skoro každý. Nebylo to moc těžký a nikdo nikam nenarazil. Zde na fotce odklízení vyvrácených vrat u farní stodoly.
"Vyfoť mě s motorovou pilou a napiš pod to ´Přeříznu cokoli´" Inu, proč ne..
Křeček, jenž byl za svůj celodenní výkon poprávem oceněn prestižním titulem Sračkera, v akci.
Po několika málo seknutích bylo jasný, že dřevo, který se v kraji používá na výrobu topůrek, je nějaký divný. Na snímku Káďa, jež v rukách drží výsledek své práce.

!!!Aféra!!! kolem farního blogu pokračuje

11. listopadu 2007 v 22:00 Aktuální situace
Dnes, když přijel na návštěvu svatý Martin na bílém koni s větrem v zádech, se po druhé mši svaté konalo na faře forum mládeže, kde za účasti skalních mladých blogerů včetně školňase Boba Pítrse a historika pana Františka Pometla předvedl Václav "henal" Henzl svojí koncepci dalšího směřování webových stránek. Ve stručnosti lze říci, že jádrem koncepce je celková přestavba webu v duchu web 2.0 (to jest že obsah tvoří návštěvníci sami - viz. tento slovutný blog), což by obnášelo též integraci nově vzniklého farního blogu do systému farních stránek.
Zároveň se však rozběhla diskuse, ze které vyplynulo, zejména po vystoupení Boba Pítrse, že by blog mohl existovat mimo farní stránky.
Jelikož již bylo pozdní poledne a vzduchem voněly pečené husy, kachny a kuřata na kari, rozešlo se celé forum, aniž tuto otázku farního blogu stačilo rozřešit.
Proto v duchu hesla "Vox populi, vox Dei" vyhlašujeme další anketu.

!!!!BOMBA!!!! Medvěd není medvěd samotář

11. listopadu 2007 v 21:43 Bodyho štěk
Známý bloger, folkař, ochotník, skaut, kytarista a sračker, jenž vystupuje na tomto lahodném blogu pod přezdívkami jako "Medvěd", "???", "Pan Nádvorník", "Piskačovi", "Paní Nádvorníková", "Karel Kárník", "Václav Čtvrtek", "Libor", "..."a "Svatý Matouš z kazatelny" byl dnes večer přistižen v temných uličkách našeho města ve společnosti neznámého šarmantního děvčete...
Nyní vyvstává řada otázek, na které zatím neumíme odpovědět. Brzy přineseme více informací - sledujte náš blog!!